Chceme, aby peníze šly za školencem
Medical Tribune, 10.4.2007
I když mezi praktickými lékaři pro děti a dorost není demografická situace tak kritická jako u praktiků pro dospělé, i zde hrozí, že lékaři-senioři nebudou mít komu předat ani prosperující praxe.
Současná legislativní úprava hladké generační výměně zrovna nepřeje. Spíše než na jasně vymezených pravidlech a dlouhodobé strategii stojí budoucnost primární péče o dětského pacienta na dvou křehkých pilířích. První představuje altruismus těch zkušených, kteří se na vzdělávání mladších kolegů podílejí i bez nároku na finanční odměnu. Druhým pak je silná motivace začínajících lékařů, ochotných jít do existenční nejistoty.
Polovina praktických lékařů pro děti a dorost je starších padesáti let. To je samo o sobě dobrý důvod, proč se snažit do oboru přilákat absolventy lékařských fakult a dát jim najevo, že primární péče o dětského pacienta je specializací s jasnou budoucností. Zatím však mladí lékaři musejí na své cestě za vlastní dětskou ordinací zdolat mnoho zbytečných a někdy jen těžko překonatelných bariér.
Základní příčina tohoto stavu přitom není v samotném nastavení systému postgraduálního vzdělávání v pediatrii. "Z odborného hlediska nám současná úprava vzdělávání v dětském lékařství v zásadě vyhovuje. Pokud jde o její náplň, dá se na ní stavět. Jistě lze najít řadu nedostatků, ale tak je tomu i jinde v Evropě. Bylo by iluzorní předpokládat, že někde jinde mají propracovaný dokonalý systém, který bychom mohli jen převzít. Co ale dořešeno vůbec není, je financování celého programu," říká MUDr.Hana Cabrnochová, předsedkyně Odborné společnosti praktických lékařů pro děti a dorost ČLS JEP.
"V současnosti není možné zajistit financování vzdělávání jinak, než získáním pracovního úvazku a vysíláním na stáže. To je ovšem v rozporu s platnou zákonnou úpravou, neboť zákon o vzdělávání ukládá podmínku vzdělávat se pouze na pracovišti, kde má školenec pracovní poměr. Tato situace je tolerována a bude snad urychleně řešena, neboť jinak dojde ke zhroucení celého systému To ve svém důsledku může znamenat výpadky v síti praktických lékařů a to, že starší kolegové nebudou mít komu předat své praxe," dodává Hana Cabrnochová. Už nyní se podle ní na Moravě objevují lokality, kde je dostupnost primární péče o děti a dorost omezená.
Bez změny příslušné legislativy ovšem zásadní změnu k lepšímu očekávat nelze. "Bohužel předchozí vedení ministerstva zdravotnictví se touto problematikou nezabývalo. Od doby nástupu nového vedení již probíhají intenzivní jednání, ale stále ještě narážíme na problémy, které způsobila stávající platná legislativa," uvádí Hana Cabrnochová.
Alespoň částečné zlepšení této situace by měla přinést novela zákona o vzdělávání, která by umožnila legální využití vzdělávání během stáže. "Další problém, který tato novela pravděpodobně vyřeší, je možnost akreditovat se pro vzdělávání pouze na část vzdělávacího oboru, tedy v případě školitelů v praktickém dětském lékařství jen na poslední období po absolvování pediatrického kmene. To v současnosti možné není a proto si naši školitelé požádali o akreditaci spolu s IPVZ, neboť IPVZ smluvně zajišťuje i pediatrický kmen," vysvětluje Hana Cabrnochová.
I po přijetí této novely však zůstane jedna základní otevřená otázka - a to, za jaké peníze se školenec vzdělává. "Zde se naskýtá jen několik možností, které problém neřeší systémově, ale jen částečně - prostředky ze strukturálních fondů EU na vzdělávání, krajské dotační projekty, částečné úvazky při lůžkových odděleních, financování asistenta v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost a jeho vysílání na stáže s následným započítáním finančního objemu na mzdu k ceně převáděné praxe a podobně," vypočítává Hana Cabrnochová. Cílem podle ní je, dosáhnout takové úpravy, aby v budoucnu šly peníze za školencem.
Nekvalifikovaná síla, kterou musíme platit
Pediatrická oddělení nemocnic nejsou nyní příliš motivována k tomu, aby lékaře do programu postgraduálního vzdělávání přijímala. Velmi často v absolventech vidí nekvalifikovanou pracovní sílu, kterou ovšem musejí platit a která navíc s velkou pravděpodobností z nemocnice odejde. "Když lékaři v přípravě, kteří pracují na dětských odděleních, řeknou, že chtějí jít do primární péče, často se setkávají se silně negativní reakcí. Dokonce se stává, že po nich zaměstnavatel chce, aby mu zpětně uhradili náklady na jejich vzdělávání. Chtěli bychom dosáhnout toho, aby se nikdo nemusel stydět za svůj úmysl být dětským praktickým lékařem," uvádí Hana Cabrnochová.
Co tedy nyní doporučit absolventům, kteří se chtějí stát dětskými praktiky? "Říkám jim, aby si našli místo na dětském oddělení, případně již během společného kmene absolvovali i některé odborné stáže, po pediatrickém základu složili test, získali asistentské místo v ordinaci seniora a kontaktovali nejbližšího školitele z řad praktických lékařů pro děti a dorost, který je po dobu přípravy bude dozorovat," říká Hana Cabrnochová s tím, že bližší informace včetně smluvních zajištění dostanou školitelé ihned po dokončení své hromadné akreditace. Jména a adresy školitelů je možné získat již dnes na www.detskylekar.cz.
Jak vypadá současné postgraduální vzdělávání v pediatrii
Lékař v přípravě musí nejprve strávit tři roky převážně na lůžkových dětských odděleních. Tento společný pediatrický kmen je ukončen testem. Další část vzdělávání se již dělí. Lékař se buď může rozhodnout pro dětské lékařství, a pak je jeho příprava zaměřena hlavně na zvládání akutních stavů v lůžkovém zařízení. Druhou možností je specializace na užší odbornost - například na dětskou revmatologii, dětskou pneumologii nebo dětskou neurologii. Největší část mladých lékařů by pak měla směřovat do primární péče. V takovém případě by školenec měl další dva roky strávit praxí v primární péči a stážemi v odborných ambulancích. Část těchto odborných stáží mohou kolegové absolvovat během práce na lůžkovém oddělení nemocnic s poliklinikami. Podmínkou je, aby celá příprava probíhala na akreditovaných pracovištích, což dosud nebylo možné. V ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost by tedy měl pracovat pod dohledem školitele. Atestace se skládá nejdříve po pěti letech od vstupu do postgraduálního vzdělávání. Výsledkem je tedy členění pediatrie dle doporučení U.E.M.S. ( European Union of Medical Specialists) na primární, sekundární a terciární .
Mgr. Lucie Ondřichová, Medical Tribune
