„Prášky ani sirupy rychleji od nemoci nepomohou. Daleko většího efektu dosáhneme zvlhčením sliznic, odsáváním hlenů a použitím inhalace,“ říká pediatrička a místopředsedkyně České vakcinologické společnosti Hana Cabrnochová. Problémem dnešní doby podle ní je, že na všechno, tedy i na nemoci, příliš spěcháme.
Co je podle vás příčinou častých a hlavně opakovaných onemocnění u dětí?
Příčin je velké množství. V některých případech jde o určitou genetickou dispozici, může jít také o oslabení imunitního systému. Obecně nás pediatry poměrně trápí, že se děti velice brzo po nemoci vracejí do velkého kolektivu, kde je řádově něco přes dvacet dětí. Ne všechny děti jsou přitom zcela vyléčeny a pak dochází k tomu, že se infekce neustále vracejí. U některých dětí navíc i po odléčení zůstává určité ložisko nákazy. Děti se zvětšenou nosní mandlí dýchají s otevřenou pusou, v noci chrápou a vypadá to, že se jim neustále vracejí rýmy.
Jak dlouho je dítě po nemoci oslabeno? Za mého dětství se říkalo, že po příchodu do školy se nemá ještě čtrnáct dní cvičit.
Dítě je po nemoci oslabeno minimálně tak dlouho, jak trvá jeho akutní onemocnění. Po nemoci by tedy mělo probíhat ještě minimálně stejně dlouhé období rekonvalescence, což se bohužel velice často neděje. Nerozumím tomu, když maminka posílá dítě po nemoci rychle do školky, a přitom má doma ještě jedno malé dítě. V tu chvíli ohrožuje jak starší dítě, tak i miminko, které má navíc nezralý imunitní systém. Některé studie dokonce dokládají, že pokud dítě v prvních měsících života onemocní, do budoucna hrozí podstatně vyšší riziko rozvoje astmatu či závažnosti a průběhu následných respiračních onemocnění. Na druhé straně se dá chápat, že na rodiče je vyvíjen tlak, aby se vrátili do práce, a ti se zase bojí, aby dítě příliš nezameškalo ve škole, pokud se jedná o školáka.
Co je alarmem k tomu nedát dítě do školky (školy)?
Do kolektivu by se nemělo dávat dítě, které má teplotu, byť jen zvýšenou (přes 37 stupňů). Je to alarm k tomu, minimálně dítěti snížit zátěž. Kolektiv pro dítě neznamená jen to, že je vystaveno velkému množství potenciálních patogenů především v období školkového věku. Současně je dítě vystaveno stresu, protože musí vstávat, chybí mu maminka a podobně. Některé děti navíc kolektiv hůře snášejí. Doma také dítěti vycházíme vstříc v jídle, pití a dalších věcech, ve kterých se ve školce musí přizpůsobit. Když odezní rýma či jiné příznaky akutní nemoci, neznamená to, že hned druhý den by se mělo dítě do kolektivu vracet.
Do jaké míry dokáže zdraví dětí ovlivnit strava?
Kvalitní strava je nejlepší prevencí onemocnění u dítěte. V době akutní nemoci, když má dítě navíc teploty, je výdej tekutin větší, je tedy potřeba zvýšit je příjem. Strava by měla být bohatá na bílkoviny, sacharidy, minerální látky a přírodní vitamíny z ovoce a zeleniny. I přesto, že se to neustále říká, se setkávám s tím, že o tom rodiče v praxi moc nepřemýšlí. A když přijde dítě ze školky, první co sní, je čokoláda. Rychle se zasytí, a další jídlo pak již odmítá.
Existují v rámci pediatrických ordinacích nějaké poradny pro rodiče ohledně složení jídla pro děti?
Samozřejmě se rodiče můžou poradit se svým pediatrem. Myslím si ale, že než abychom vydávali signály, že mají chodit na nějaké výživové poradenství, bychom se měli snažit zapojit zdravý rozum, přemýšlet o tom, jak žili naši předkové. V současné době nás trápí nárůst obezity u dětí, děti mají nedostatek pohybu. Rodiče také často chtějí dát svému dítěti více, než potřebuje. A to vždy neznamená kvalitu.
V jakém smyslu?
Například u pití. Stává se, že i babičky se mnohdy rozhořčují nad tím, že to dítě „chudák“ pije jenom vodu. My přitom víme, že voda je to nejzdravější, co může být a její pití je přirozené. Dřív lidé také nepili šťávy a slazené nápoje. Sladké limonády napáchají spoustu škody nejen z hlediska chrupu, ale do budoucna i z hlediska vývoje obezity. Když miminko nepozná chuť sladkého nápoje, tak má vodu rádo a vyžaduje ji. Jakmile se ale chyba udělá již na začátku, je to pak velmi problematické. Pokud chceme, aby se dítě vůbec napilo, tolerujeme různé nešvary a tím „zaděláváme“ na určitý problém do budoucna.
V rámci prevence nemocí se doporučuje otužování. Jak se podle vás může aplikovat na dítě?
Za určitých podmínek to může být velmi žádoucí. Znám třeba rodiče, kteří se otužování soustavně věnují a funguje to i na jejich děti, které jsou méně nemocné. Na druhé straně u opakovaně nemocného dítěte, kde se rodiče rozhodnou, že nejlepší cesta je začít ho otužovat, nastává mnohdy problém. Pokud rodiče chtějí, aby imunitní systém dítěte byl v pořádku, je potřeba začít včas a především pozvolně. Postupně mohou dítě zvykat na pobyt v chladnějším prostředí. Přetopené domácnosti jsou totiž rizikem opakovaných onemocnění.
Existuje vůbec ještě dítě bez alergie?
Existuje. Nicméně když mám při prohlídce dítě bez hendikepu, které nemá žádný problém a prakticky nestůně, jásám. Největší nemocnost přitom bývá u nejmenších dětí do pěti až šesti let. U starších dětí pak většinou jako mávnutím kouzelného proutku dochází k ústupu obtíží, stonají podstatně méně. Vyšší nemocnost se pak někdy vrací v pubertě, kdy se objeví ekzém nebo dochází k recidivě onemocnění dýchacích cest. Vše souvisí s vývojem imunitního systému, celkovou kondicí a zátěží pro organismus.
Máte nějaký recept pro rodiče, jak žít s dítětem alergikem a nezbláznit se z toho?
Dala bych jen malou radu, že přílišný strach nemusí být prospěšný. Jedním z možných důvodů, proč dochází ke zvýšenému výskytu alergií, je totiž i to, že si doma pěstujeme z dětí sterilní kytičky. Čistota je dnes pro mnohé na prvním místě. Ovšem čisticí prostředky a desinfekční prostředky obsahují aerosoly, které mohou působit dráždivě. Ukázalo se také, že jsme to přeháněli v oblasti výživy.
V čem přesně?
Když jsme například doporučovali začínat později s dětskými příkrmy, aby nedocházelo k alergiím, vedlo to paradoxně k pravému opaku. Proto se v současnosti také již neodkládá zavádění lepku do potravy (doporučuje se zavádět do stravy mezi 4. – 7. měsícem života dítěte) a nedoporučuje se také vyřazovat u všech dětí možné alergeny z potravy. Preventivní používání hypoalergenní stravy u všech dětí není žádným přínosem. Samozřejmě se to netýká dětí, které mají k alergiím velké dispozice v rodině. Co se týče dětských alergií, spíše bych byla opatrnější u pořizování zvířecích mazlíčků. Setkávám se s tím, že rodiče pořídí dítěti domů pejska, i když má alergickou dispozici. Pak u něj může dojít ke zhoršení aktuálních obtíží až k projevům astmatu. Stres je navíc daleko větší, když dítěti nakonec psa musíme vzít.
Na trhu existuje řada různých sirupů na různé druhy kašle. Jak se v nich vyznat? A jsou vůbec účinné?
Nejnovější studie dokládají, že většina těchto léků nemá žádný významný přínos v léčbě akutních onemocnění a to zvlášť u nejmenších dětí. Daleko většího efektu dosáhneme zvlhčením sliznice, odsáváním hlenů nebo použitím inhalace. Tedy použitím v podstatě přírodních prostředků. Problémem dnešní doby je, že na všechno spěcháme. A to se týká i těch sirupů. Myslíme si, že když použijeme sirup, naše dítě bude rychle zdravé. Ale ono to tak není.
A jak to tedy je?
Říká se, že rýma se léčí sedm dní bez lékaře a týden s lékařem. A je to tak. Prášky ani sirupy to neurychlíme. V současnosti už se třeba ví, že opakované podávání nosních kapek je kontraproduktivní. Když budeme dítěti neustále kapat do nosu, přestane fungovat efekt vasokonstrikce (stažení cév, pozn. red.). Proto se dnes také již raději používají přírodní prostředky na bázi mořské vody nebo fyziologického roztoku, které v podstatě sliznici zvlhčí, a již tím pomáhají hojení zánětu. S použitím těchto prostředků se dítěti podaří rychleji zbavit hlenů nebo miminko lépe odsát. Něco jiného je to třeba u chronických opakovaných rým, u kterých jsou již potřeba léky s protizánětlivou složkou. V začátcích nemoci bych ale daleko více preferovala dostatek tekutin, především pití bylinkových čajů, zázvorového čaje, dále použití medu a přírodních vitamínů z ovoce. A také odpočinek a spánek. Více se z akutní (zpravidla virovou) nemocí dělat nedá.
Mnozí rodiče běží při prvních příznacích nemoci svého dítěte k lékaři. Dělají správně?
Často přicházejí s tím, že jdou raději dříve, aby zas nebyli nemocní, jak minule. Stalo se mi také, že rodiče přišli se zdravým dítětem, abych se na něj pro jistotu podívala, protože zítra odjíždějí na dovolenou. Už tím, že projdou čekárnou, kde jsou nemocní, zvýšili pravděpodobnost, že jejich dovolená neproběhne tak, jak očekávali. Průběh nemoci lze navíc odhadnout minimálně až po uplynutí osmačtyřiceti hodin od začátku příznaků, kdy teprve dokážeme podle průběhu onemocnění posoudit jeho závažnost, případně doplnit vyšetření, které zpřesní diagnosu. Minimálně první den nemoci tedy lékaři vlastně dítěti pomoci nemůžou. Samozřejmě že existují výjimky, o kterých by rodiče měli být informováni, tedy stavy, kdy je nutné kontaktovat lékaře co nejdříve.
Vraťme se k období chřipek. Je zájem o očkování dětí proti chřipce? A je vhodné i pro malé děti vzhledem k dalšímu množství očkování, kterým musí projít?
Pokud přijdou rodiče s dítětem na očkování, radíme pediatrům, aby jim to nerozmlouvali. Když bude populace více proočkována, nebude se onemocnění tolik šířit. Na prvním místě by se ale měli nechat očkovat senioři, kteří jsou nejvíce rizikovou skupinou. Jestliže ale chceme zajistit vyšší proočkovanost, je potřeba lidi motivovat.
Jak?
V loňském roce přišla Všeobecná zdravotní pojišťovna s tím, že zaplatí očkování každému. Najednou byl o něj takový zájem, že došla vakcína a stalo se, že v listopadu, kdy jsme ještě mohli očkovat, došla vakcína v celé republice.
Co je podle vás v současnosti největším problémem ohledně očkování dětí?
Problémem nejen u nás, je klesající obava z infekčních onemocnění a rostoucí debaty na téma zachování povinného očkování. Jakmile se ale objeví lokální epidemie, miska vah ve společnosti se opět obrací. Přitom pouze dostatečně vysoká proočkovanost může zabránit šíření závažných infekcí. Spoléhání se na to, že to nějak dopadne, je velkým rizikem. Někteří nám vyčítají, že jsme ohledně očkování příliš benevolentní. Například na Slovensku mají takzvanou ohlašovací povinnost a pediatr musí nahlásit rodiče, kteří odmítli nechat očkovat své děti. To podle mě ale vede k porušení důvěry. U nás existuje zákonná povinnost pro očkování proti 9 nemocem, kontrolu a dohled má provádět orgán ochrany veřejného zdraví. Nepřímá vymahatelnost je daná tím, že dítě před nástupem do školky, musí mít potvrzení, že je řádně očkováno.
Vedou se i diskuze, že kdyby očkování nebylo povinné, proočkovanost by byla stejná. Na druhé straně u pneumokoků, což je nepovinné očkování, proočkovanost velmi výrazně klesá. Kdybychom se tedy u povinných očkování dostali do takových čísel, hrozí riziko šíření onemocnění, třeba konkrétně černého kašle nebo spalniček. Diskuse můžeme vést o nástrojích vymahatelnosti a zákonné úpravě. Věřím, že povědomí o tomto riziku vede rodiče k tomu, že považují za důležité, aby jejich děti byly očkované.
Jsou situace, kdy byste rozhodně očkování nedoporučila?
Jsou samozřejmě případy, kdy nelze dítě očkovat. Určitě známou situací je akutní onemocnění, především horečnatý stav, kde je nutné očkování odložit. Vzácnější jsou situace, kdy dojde ke zhoršení nějakého chronického onemocnění, případně situace, kdy dítě užívá léky tlumící reakci imunitního systému. Tady se musí každý jednotlivý případ posuzovat individuálně a zvážit možné přínosy, případně kontraindikace pro provedení konkrétního očkování.
Na mnohé obtíže existují již také homeopatika. Je vhodné podávat je i dětem?
Ve své praxi jsem se bohužel setkala i s tím, že rodiče podávali dítěti homeopatika a to dostalo febrilní křeče, protože mu nepodali lék na snížení horečky. Problém je v tom, že u homeopatik nelze očekávat účinnost v situaci, kdy ji potřebujeme rychle navodit. A to si pediatři nemohou troufnout. Jsem ale ráda, když mě o užívání homeopatik rodiče informují a akceptují případně léky, které jsou v dané situaci nezbytné, jako jsou třeba antibiotika u probíhající bakteriální infekce. Každé podání léku by mělo mít své opodstatnění a zvlášť u dětí bychom jejich podávání vždy měli velmi pečlivě zvažovat. Většina virových onemocnění ustoupí i bez léků. Čím déle dělám medicínu, tím více jsem opatrná při doporučení léků.
Vizitka MUDr. Hany Cabrnochové
- Vystudovala Fakultu dětského lékařství UK v Praze Motole, poté nastoupila na Kliniku dětského a dorostového na Lékařské fakultě v Praze a několik let zde pracovala především na jednotce intenzivní a resuscitační péče.
- V letech 2001- 2012 byla předsedkyní Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP (OSPDL).
- Je členkou mnoha poradních orgánů Ministerstva zdravotnictví ČR, spolupracuje na přípravě odborných i legislativních materiálů, aktivně přednáší praktickým dětským lékařům, podílí se autorsky na některých publikacích, zúčastnila se mnoha mezinárodních kongresů. Osmým rokem přednáší medikům na Lékařské fakultě v Praze.
- Od roku 2006 je místopředsedkyní České vakcinologické společnosti. Věnuje se publikační a přednáškové činnosti v oblasti vakcinologie, je členkou Národní imunizační komise ČR – poradního sboru MZČR.
- Od roku 1997 provozuje zdravotnické zařízení a současně v něm i vykonává činnost praktického lékaře pro děti a dorost, má také svou pediatrickou ordinaci.
- Je vdaná, má čtyři děti narozené v roce 1988, 1997, 2001 a 2008.